20 let... jsme SVOOBOODNÝÝÝ

Před dvaceti lety jsem si užíval blažené dětské nevědomosti a bezstarostnosti.
Před dvaceti lety se ale v celém tzv. východním bloku dělo něco mnohem většího.
Před dvaceti lety se v Polsku usedalo ke kulatým stolům.
Před dvaceti lety padla berlínská zeď.
Před dvaceti lety jsme se stali svobodnými.

17. listopadu 1989 vyrazili studenti na pochod k uctění památky Jana Opletala. Jeho násilné zakončení v Národní třídě poté odstartovalo změnu režimu i v tehdejším Československu. Československo a později Česká republika se tak vydala na cestu demokracie.
Možnost svobodně vyjádřit svůj názor je bezpochyby to nejdůležitější, co nám onen převrat přinesl. Po dvaceti letech mám ale občas pocit, že je zapotřebí nové revoluce. Především kvůli našim politikům.
Leckteří jen převlékli kabáty a sedí pořád na svých židlích. Stále tady máme stranu, která sama sebe označuje za demokratickou. Hlásí se ale k idejím komunismu, i svým názvem, hlavně však k marxismu. Odsoudili jsme zákonem komunistický režim, tato strana však z našich životů nezmizela.
Jiní politici zase bedlivě hlídají své vlastní zájmy a je jedno, z kterého politického tábora jsou. Levicoví slibují spoustu peněz všem s dodatkem, že bohatší je třeba oškubat. Pravicoví slibují prosperitu díky investicím. Často pochybně smluveným.
Veškerou moc máme mít ve svých rukou my - lid. Vykonávat ji máme prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní. Aktivně můžeme ovlivnit jen čas od času moc zákonodárnou svým odevzání hlasu při volbách. To je ten čas, kdy politici přicházejí se svými skvělými nabídkami. Po volbách je na ně však zapomenuto. Ovlivnit můžeme přímo i moc výkonnou na místních úrovních.
Naše země vzkvétá. Alespoň to říká pan Václav Havel. Bude ale vzkvétat i nadále?
Jednoznačně musíme provést důležité fiskální reformy. Každý jeden z nás se musí sám o sebe do určité míry postarat.
Dvacet let po revoluci se snaží politici ohýbat základní zákon našeho státu podle svých momentálních požadavků.
Dvacet let po revoluci nás před jejich zlovůlí ochrání jen senát ústavního soudu.
Dvacet let po revoluci prezident Klaus vyznamenal jeden ze symbolů zábavy minulého režimu medailí za zásluhy o stát. Člověk, který se veřejně přihlásil k Antichartě se skutečně zasloužil o náš stát? O ten svrchovaný, jednotný a demokratický právní založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana?
Dvacet let po revoluci v Ostravě na radniční věži podávají průvodci výklad jako bychom se stále prodírali onou šedí minulosti. Podle tamních návštěvníků to bylo zajímavé, vtipné a dokonce fajn vrátit se do této minulosti. Takže se Ostrava ráda bude takto prezentovat i do budoucna.
Dvacet let po revoluci si ve Zlíně nikdo nepotřebuje připomenout nucené přejmenování města. V podstatě jen proto, že bylo rodištěm jednoho z nejúspěšnějších českých podnikatelů, muselo zmizet z mapy.
Dvacet let po revoluci se na Národní třídě sešlo podle odhadů asi deset tisíc lidí, kteří přišli tento velký den oslavit.
Co bude dál? Naše země bude vzkvétat. Je však zapotřebí, abychom se na tom podíleli všichni. Nepoměřujme kapitalismus s komunismem. Kapitalistická je i Čína. Poměřujme s totalitními režimy demokracii. Demokracie nám umožňuje nejen křičet na prezidenta nebo házet vejce po politicích. Demokracie nám umožňuje aktivně se podílet na vzkvétání té naší země. Sami musíme kontrolovat kroky těch, jimž dáváme ve volbách své hlasy. Demokracii jsme nevybojovali tenkrát. Za demokracii musíme bojovat pořád. Ten hadr na Hradě nesmí být jen hadrem. Musí být standartou.